Skladatel
Astor Piazzolla a tango nuevo, stručně
Kdo byl, co tango nuevo skutečně změnilo a proč je dnes celé divadlo v Buenos Aires postaveno kolem jeho hudby.
Ověřte termíny a ceny ↗Piazzolla v datech
| Rok | Co se stalo |
|---|---|
| 1921 | Narodil se v Mar del Plata v Argentině |
| 1925 | Rodina se stěhuje do Greenwich Village v New Yorku |
| kolem roku 1929 | Otec mu kupuje bandoneon v newyorském zastavárně |
| 1954 | Studuje kompozici u Nadii Boulanger v Paříži |
| 1960 | Zakládá své První kvinteto, klasickou sestavu tango nuevo |
| 1965–70 | Komponuje Cuatro Estaciones Porteñas (Čtvero ročních období v Buenos Aires) |
| 1992 | Umírá v Buenos Aires ve věku 71 let |
Dětství prožité docela jinde
Piazzolla se narodil v roce 1921 v přímořském městě Mar del Plata, ale většinu dětství strávil daleko od Argentiny — jeho rodiče se přestěhovali do newyorské Greenwich Village, když mu byly čtyři roky, a později se usadili v Little Italy na dolním Manhattanu. Právě v New Yorku, kolem roku 1929, jeho otec objevil v zastavárně bandoneon a koupil ho svému synovi; Piazzolla vyrůstal jako argentinský kluk v drsných newyorských ulicích, učili ho bránit se navzdory kulhání, a doma mu k tomu hrály otcovy desky Carlose Gardela a Julia de Cara po boku jazzu a klasické hudby z rádia celého města.
Zpět v Buenos Aires, když hraješ cizí tango
Rodina se vrátila do Argentiny na konci třicátých let a Piazzolla strávil ranou část kariéry jako profesionální bandoneonista v orchestru Aníbala Troila, jednoho z určujících tradičních tangových uskupení té doby — respektovaný, stabilně zaměstnaný a hrající aranžmá, která nebyla jeho vlastní. Mimo pódium tiše studoval klasickou kompozici u argentinského skladatele Alberta Ginastery a budoval si druhé, vážnější hudební vzdělání, o němž jeho kolegové z orchestru neměli důvod vědět.
Lekce v Paříži
V roce 1954 ho skladatelská cena poslala do Paříže studovat u Nadii Boulanger, učitelky stojící za generací významných skladatelů 20. století. Piazzolla jí nejprve zahrál své klasické skladby a svá tanga si nechal stranou, protože se za ně styděl jako za nevážná vedle symfonické tvorby. Když nakonec uslyšela několik taktů jednoho z nich, zastavila ho uprostřed fráze: tohle, řekla mu, je Piazzolla — ne pečlivá klasická cvičení, která jí dosud předkládal. Brzy nato se vrátil domů do Buenos Aires a začal psát tango po svém, místo aby je skrýval za jinými formami.
Co vlastně tango nuevo je
Tango nuevo není nový taneční krok ani marketingová nálepka — je to Piazzollovo přepracování tangové harmonie a formy, které si vypůjčuje disonance a kontrapunktickou sazbu z jazzu a klasické kompozice a instrumentuje je pro malý komorní soubor (klavír, housle, bandoneon, elektrická kytara a kontrabas v jeho vlastních kvintetech) namísto velkého tanečního orchestru. Po léta bylo psáno tak, aby se dalo stejně tak poslouchat jako tančit, a tradicionalistické Buenos Aires ho zpočátku vnímalo jako útok na žánr, nikoli jako jeho vývoj — Piazzolla údajně dostával výhrůžky kvůli tomu, jak daleko vzdálil tango od jeho tanečních kořenů, než se širší město nakonec přiklonilo na jeho stranu.
Čtyři roční období, po jeho
Mezi lety 1965 a 1970 Piazzolla napsal své Cuatro Estaciones Porteñas — Buenos Aires jaro, léto, podzim a zima — složené jako čtyři samostatné skladby během pěti let, nikoli jako jedna objednaná suita, a teprve později seskupené a prováděné společně jako výslovná odpověď Vivaldimu. O desítky let později ruský skladatel Leonid Desjatnikov sadu přearanžoval pro smyčcový orchestr a houslového sólistu a záměrně do ní vetkal přímé citace z Vivaldiho původních Čtyř ročních období, což je verze, kterou dnes většina koncertního publika zná nejlépe. Právě po této sadě, nikoli po nějakém obecném výběru nejlepšího, je pojmenován a postaven program divadla Teatro Astor Piazzolla.
Proč má divadlo, a ne jen pamětní desku
Piazzolla zemřel v Buenos Aires v roce 1992 ve věku 71 let, kdy už se tango nuevo proměnilo z kontroverzního menšinového vkusu v jeden z nejvyváženějších hudebních exportů města, hraný a studovaný daleko za hranicemi Argentiny. Divadlo uvnitř významné pasáže z roku 1915, kde každý večer hraje sextet v jeho vlastním obsazení a repertoáru, nikoli podle obecného tangového zpěvníku, funguje jako poměrně přímé pokračování této hudby, a ne jako tematická pocta postavená jen kolem jeho jména.