Než vyrazíte
Posluchačský průvodce: Piazzollova díla, která byste měli znát před představením
Čtyři dobře zdokumentované Piazzollovy skladby, které stojí za to si poslechnout předem — netvrdíme, že přesně tento seznam skladeb zazní v kterýkoli daný večer.
Ověřte termíny a ceny ↗Čtyři Piazzollovy skladby, stručně
| Kousek | Proč na tom záleží |
|---|---|
| Adios Nonino (1959) | Napsáno po smrti jeho otce; široce považováno za jeho stěžejní skladbu |
| Verano Porteño (1965) | První věta suity Cuatro Estaciones Portenas, podle níž je show pojmenována |
| Libertango (1974) | Jeho nejznámější crossoverová skladba, kterou nahráli umělci daleko za hranicemi tanga |
| Oblivion (1982) | Napsána pro italský filmový soundtrack; jedna z jeho nejčastěji nahrávaných pomalých skladeb |
Proč si poslechnout předem
Piazzollova hudba si zaslouží trochu obeznámenosti, než ji uslyšíte naživo — harmonicky je podivnější než tradiční tango, staví na napětí a uvolnění spíše než na stálém tanečním pulzu, který by vydržel celou skladbu, a večer postavený kolem jeho Cuatro Estaciones Porteñas působí jinak, když už zhruba víte, jak tento cyklus zní. Nic z následujícího není tvrzením o přesném programu kteréhokoli večera v Teatro Astor Piazzolla; je to pozadí o skladateli, jehož jméno skutečně stojí na dveřích, aby večer nevyzněl jen jako neznámý soundtrack k tanci.
Adios Nonino
Piazzolla ji napsal v roce 1959, několik dní poté, co se dozvěděl, že jeho otec — v rodině přezdívaný Nonino — zemřel, zatímco sám Piazzolla byl na turné v Portoriku a nemohl se včas vrátit domů. Údajně se zavřel a skladbu napsal na jedno posezení. Obvykle je uváděna jako jeho nejosobnější a nejčastěji prováděná kompozice, kterou jeho vlastní soubory během kariéry nahrály desítkykrát, a je rozumným výchozím bodem pro každého, kdo chce pochopit, jak tango nuevo emocionálně zní, než ho uslyší naživo.
Verano Porteño, první z Čtyř ročních období
Verano Porteño (Buenosaireské léto) bylo zkomponováno v roce 1965 jako první skladba z toho, co se nakonec stalo Cuatro Estaciones Porteñas — jednotlivé části vznikaly přibližně během pěti let, nikoli jako jeden cyklus zadaný od počátku, a společně byly seskupeny a provedeny až později, když existovala všechna čtyři roční období. Je to skladba nejpřímo relevantní pro program Teatro Astor Piazzolla, protože celá show nese jméno tohoto cyklu, nikoli nějakého jednotlivého hitu.
Libertango
Libertango, napsané v roce 1974 krátce poté, co se Piazzolla přestěhoval do Itálie, je skladba, kterou pravděpodobně poznají i posluchači, kteří jeho jméno vůbec neznají — její hnaná basová linka a název (spojení libertad a tango, svoboda a tango) z ní učinily jednu z nejvíce coverovaných instrumentálních skladeb 20. století, padesát let samplovanou a aranžovanou napříč popem, klasikou a filmovou hudbou, od vokální verze Grace Jones až po nesčetné nahrávky klasického violoncella a smyčcových kvartet.
Oblivion
Oblivion, zkomponované v roce 1982 pro soundtrack k italskému filmu Enrico IV Marca Bellocchia, je pomalejší a melancholičtější než Libertango – staví spíše na jedné tesklivé melodii bandoneonu či houslí než na hnaném rytmickém doprovodu. Bývá to skladba, po níž dramaturgové sahají, když chtějí představit Piazzollu posluchačům, kteří mají za to, že tango nuevo je jen rytmus a žádné zdrženlivosti – a dodnes patří k jeho nejnahrávanějším pomalým skladbám napříč tango i klasickými crossoverovými nahrávkami.
Poznámka k dramaturgii večera
Tango programy s večeří a představením obvykle nezveřejňují pevné pořadí skladeb předem a show postavená na celém skladatelově katalogu obvykle během více než hodinového vystoupení čerpá z podstatně více než čtyř skladeb, proložených milongou, salonními a puglieseovskými pasážemi, které vůbec nejsou Piazzollovými kompozicemi. Berte tohoto průvodce jako pozadí o skladateli, nikoli jako slib, co přesně ten večer uslyšíte – jedinou ze čtyř skladeb, která je skutečně vetkána do samotné koncepce a názvu show, je Cuatro Estaciones Portenas.