Budova
Galeria Guemes: budova a její příběhy
Betonový mrakodrap z roku 1915 s tango divadlem a spisovatelé, kteří v něm žili a tvořili dávno předtím, než toto představení vůbec vzniklo.
Ověřte termíny a ceny ↗Guemes v kostce
| Detail | |
|---|---|
| Adresa | Florida 165, Buenos Aires (mezi ulicemi Florida a San Martin) |
| Architekt | Francesco Gianotti |
| Zadání / otevření | 1913 / prosinec 1915 |
| Styl | Art Nouveau, železobeton |
| Významný obyvatel | Antoine de Saint-Exupéry, 1931 |
Věž nad nákupní pasáží
Galeria Guemes není vlastně jedna budova, ale spíš dvě na sobě: dlouhá nákupní pasáž se skleněnou střechou v přízemí, táhnoucí se mezi ulicemi Florida a San Martin, a nad ní zhruba čtrnáctipatrová věž. Italský architekt Francesco Gianotti dostal zakázku v roce 1913 a budova byla otevřena v prosinci 1915, postavená téměř výhradně ze železobetonu — neobvyklá a drahá volba pro tehdejší Buenos Aires, což je velkou částí důvodu, proč je dodnes označována za první betonový mrakodrap města.
Secese, ne beaux-arts
Většina velkolepých budov centrálního Buenos Aires z počátku 20. století se hlásí k francouzskému beaux-arts — mansardové střechy a kamenné fasády věrně modelované podle Paříže, módního referenčního bodu pro nejbohatší stavitele té doby. Guemes je záměrně jiná: pozlacené železářské prvky, zakřivené skleněné střešní panely a ozdobné bronzové postavy nad vchody mají blíž k secesním pasážím a obchodním domům, které v téže době vznikaly v Turíně a Miláně, což odpovídá Gianottiho piemontskému původu spíš než obvyklému pařížskému vzoru té éry.
Adresa spisovatele, hned dvakrát
Pasáž nese literární historii, která předchází jakékoli tango show o desítky let. Antoine de Saint-Exupéry, pozdější autor Malého prince, žil v roce 1931 v bytě uvnitř Guemes, zatímco létal poštovní linky pro Aeroposta Argentina mezi Buenos Aires a Patagonií — období svého života, z něhož později čerpal pro knihu Země lidí. O desítky let později argentinský spisovatel Julio Cortázar vetkal galerii do své vlastní fikce a postavil ji po bok velkých pařížských pasáží 19. století, které se v jeho díle opakovaně objevují — podivná ozvěna Gianottiho vlastních evropských referencí.
Co budova vlastně skrývá
Kromě obchodů v přízemí hostila Guemes v různých obdobích kanceláře, byty, střešní vyhlídku nad střechami microcentra a — zde nejrelevantnější — dvě divadla ukrytá pod úrovní ulice. Teatro Astor Piazzolla, využívané pro program Piazzolla, sídlí vedle druhé scény, Teatro Carlos Gardel, pojmenované po další velikánské postavě argentinského tanga; obě uvádějí vlastní noční programy tanga a večeře, nezávisle produkované, obsazované a cenově nastavené, a vyplatí se před rezervací ověřit, do které scény vstupenka vlastně platí.
Co přežilo z roku 1915
Divadlo používané pro show Piazzolla nese viditelné prvky původní secesní výzdoby budovy — malované skleněné stropní panely, pozlacené reliéfy a stupňovité soukromé lóže podél stěn, nikoli prostý černý sál upravený pro večeři s divadlem. Právě tento detail, stejně jako samotný program, dává místu pocit odlišnosti od účelově postaveného moderního tango sálu jinde ve městě a stojí za to mezi chody vzhlédnout nahoru, nejen na pódium.
Najít to dnes
Pro tango show je třeba použít vchod Florida 165; pasáž samotná je pěší zónou, otevřenou běžnému dennímu provozu jako kterákoli nákupní ulice, a skutečně snadno se po ní projde, aniž by si člověk uvědomil, že za jejími výlohami stojí 110 let stará betonová věž a dvě fungující divadla. Hledejte klenutý, pozlacený vchod, nikoli divadelní označení na úrovni ulice.